První nálezy zlatých předmětů se datují do doby starověkých Sumerů a starověkého Egypta – 2500 až 3000 let před narozením Krista. Později se zlato používá jako stabilní obchodní artikl a před více než 1000 lety př. n. l. egypťané ovládají slévání zlata a výrobu jemných plátků ze zlata (zlatý plech). Zlato bylo použito zejména k výrobě předmětů pro egyptského krále, pro výrobu zlatých sarkofágů a jiných předmětů související s potřebami pro krále, královnu a další významné osobnosti starověkého Egypta.
Se zlatem pracovali také řemeslníci Sumerů ve starověké Mezopotámii, kteří ovládali umění odlévání zlata, letování a jeho tepání do podoby tenkého zlatého filmu. Zlato jako cenný ušlechtilý kov vedlo k expanzi a udržování obchodních stezek se zlatem.
V novém věku Španělské království odcizilo zlato Inkům a dalším národům například z oblastí dnešního Peru. V Severní Americe bylo těženo zlato ve velkém množství v období devatenáctého století při takzvané zlaté horečce v Severní Karolíně a na Klondiku. Při tehdejší zlaté horečce bylo vytěženo více než 75 tun zlata. V devatenáctém století probíhala intenzivní těžba zlata také v Africe a v Brazílii. Na nejbohatších nalezištích v Africe se vytěžilo ve dvacátém století až 1000 tun zlata ročně.
Zlato ve formě mincí se používalo již v době před naším letopočtem, tedy více než 2000 let zpět. Za dob Řecké říše se v oblasti Lýdie a Frýgie začaly razit ve velkém první mince z elektra, což je přírodní a nebo uměle vytvořená slitina zlata, stříbra a dalších kovů. Mince se nazývaly “statér”. Zlatý dukát zavedený v Benátkách platil dokonce přibližně 5 století a pro svou oblíbenost se razí ještě dnes. Při vzestupu nových říší jako bylo Řecko, Římská říše, Byzantská říše a další bylo velmi důležité zajistit zlato a zlaté doly, jelikož hodnota toho drahého kovu byla již tehdy velmi důležitá a bylo možné ji využít například k financování válek a podobně.
V moderní době má investiční zlato funkci uchovatele hodnoty. Je používáno například národními bankami jako součást finančních rezerv. Bylo odhadnuto, že centrálními bankami je drženo několik desítek procent dostupného vytěženého zlata vůbec. Nejvyšší odbyt zlata představuje průmysl výroby klenotů a elektrotechnický průmysl.